Terapie metodou RUŠ

Jmenuji se Lina a jsem terapeutkou metody RUŠ. Již od střední školy mě zajímala témata spojená s osobnostním rozvojem. Studovala jsem z knížek/internetu a postupně praktikovala všechno tehdy dostupné – od psychologie úspěchu, síly myšlení, afirmace, jógy, meditace, zdravé stravy atp.

Stále jsem hledala funkční způsoby, jak se zbavit problémů, dosáhnout úspěchu, jak žít šťastný život. Mnohé z výše vyjmenovaného mi pomohlo vymanit se ze vzorců, které jsem dostala „do vínku“ od svých rodičů (i společnosti ve které jsem vyrůstala) a nakonec dosáhnout v životě jistého úspěchu.

Ale teprve silné osobní trable a traumata mě dovedly k Metodě RUŠ, která během krátké chvilky dokázala více, než mnohé z toho, co jsem dříve zkoušela. Pak už jsem neváhala – postupně jsem absolvovala všechny potřebné praktické kurzy a testy, až jsem se nakonec stala certifikovanou terapeutkou. Každodenně vidím rychlost a účinnost této metody – ať už na sobě nebo na jiných lidech, se kterými pracuji.

Terapií Vás dokážu provést v češtině, slovenštině, angličtině, ruštině nebo litevštině.

Moc se těším, že pomůžu s Vašimi starostmi i Vám
‍
ODKUD JSEM
‍Narodila jsem se v roce 1980, v malém historickém městečku Trakai (v Litvě) do rodiny svářeče a programátorky velkých počítačových strojů. Cca v roce mého věku jsme se přestěhovali do hlavního města Vilniusu, kde jsem žila a studovala do svých 22let. Vyrůstala jsem v době rozpadu Sovětského Svazu, v době hospodářské blokády, bankrotu mnoha fabrik, v době prvních krůčku obnovené nezávislosti Litevské Republiky, privatizace a dalších převratných změn. K počítači jsem se poprvé dostala ve svých cca 14 letech, tedy je téměř zázrakem, že jsem později téměř 10 let pracovala v oboru IT (informační technologie).

‍ŠKOLA
‍V dětství jsem nebyla ničím zvláštním výjimečná (snad jen svoji mimořádnou vnímavostí k ostatním, citlivostí a plačtivosti), učila jsme se docela dobře ať už na základce nebo na střední (se zaměřením na zesílenou výuku fyziky), 4-5x v týdnu jsem navštěvovala hudební školu (obdoba ZUŠky) s celkem obstojným hudebním sluchem ale jinak bez výraznějšího nadání.

Na střední jsem zjistila, že dokážu naprosto skvěle podpořit a namotivovat své kamarádky a kamarády. Viděla jsem v nich spoustu úžasných vlastností a nevyužitého potenciálu (které oni sami v sobě neviděli) a hravě dokázala jsem jim to ukázat, předat. Asi pro tyhle své empatické vlastnosti a umění pomáhat lidem jsem si moc přála jít studovat psychologii. Ale nedostala jsem se tam. Nakonec jsem vystudovala obor Dopravní inženýrství na Technické Univerzitě. Otočka o 180° oproti psychologii, že? Ale byla to dobrá volba, technický obor dal jistý řád a disciplínu mému jinak dost živelnému a nespoutanému myšlení.  V posledním roce VŠ jsem odjela na půlroční zahraniční studium do Dánska, kde jsem potkala svou životní lásku a svého současného muže (v jednom). Byl z Čech, a tak po dokončení studií dlouho netrvalo, než jsem se přestěhovala do Prahy, kde žiji v podstatě dodnes.

‍KARIÉRA
‍Do Čech jsem přijela se 100 euro v kapse, ze kterých jsem cca 80euro ihned zaplatila za bydlení. Od prvního dne tedy jsem se musela otáčet, jak mohla – pracovala jsem jako uklízečka, později jako servírka, pak asistentka. Postupně jsem měnila firmy a pozice, než nakonec jsem se vypracovala do Business analytika v IT/Telco (Informační technologie a telekomunikace). V tomto oboru jsem zakotvila na necelých 10 let, nicméně stále jsem vnitřně toužila po nějaké smysluplnější práci. Chtěla jsem méně času trávit s technologiemi a více s lidmi. Až nakonec moje vlastní (bolestivá) zkušenost mě dovedla k praxi terapeuta Metody RUŠ.

‍RODINA
‍Mám dva živelné kluky školního věku a společně s nimi tvoříme láskyplnou čtyřčlennou rodinu. Spokojeně žijeme v baráčku těsně za hranicemi Prahy.

‍MÁ CESTA K METODĚ RUŠ

‍Od útlého dětství jsem byla křehké, ustrašené a uplakané dítě. A bylo mi to okolím vyčítáno a vysmíváno, proto jsem se naučila tu svoji křehkost skrývat. Naučila jsem se hrát, že jsem silná. Že všechno zvládnu. Že se ničeho nebojím. Že nikoho nepotřebuji, atd. Jenže to nebylo to správné řešení, jen jsem ty svoje dětské bločky a prográmky „přebila“ dalšími silnými programy, aby to navenek vypadalo jinak. Ale vnitřně jsem se stále (a potají) hroutila. Opakovaně jsem trpěla depresemi a bulimii, které jsem samozřejmě taky před svým okolím skrývala, ani sama sobě jsem si to nechtěla přiznat…  Ač jsem se od puberty zajímala o psychologii, koučink, pozitivní afirmace, jógu, meditace, alternativní medicínu, zdravou stravu, energie atp., nedokázala jsem své problémy trvale vyřešit. Mnohé ze zmíněného mi na jistou chvíli pomohlo, ale problémy se stále vracely. Některé dokonce zesilovaly.

Odstěhovat se za láskou do Čech a zanechat rodinu, přátele a zázemí rodné země (více jak tisíc kilometrů daleko) taky nebyla procházka růžovým sadem.

Později mě dalo hodně zabrat mateřství, trpěla jsem silným poporodním blues, které bohužel nikdo na mě nerozpoznal. Mateřství pro mě bylo spíše velké břímě, než radost. Moc jsem si přála čas se svými dětičky užívat, jenže ono to nějak furt nešlo. Kluci po nocích nespali. Přes den hodně plakali.

Šátkovala jsem je jako indiánská babička, abych mohla utišit ten jejích srdceryvný pláč. Hodně jsem se snažila, ale byla jsem čím dál více vyčerpaná. Abych trochu lépe zvládala to svoje soužití s dětičky, jsem absolvovala dvouletý Lektorský kurz „Lektorka vědomé a aktivní přípravy na mateřství a rodičovství“. Velmi to pomohlo lépe chápat své děti i samu sebe.  Nicméně stále mateřství pro mě nebylo a těšila jsem se, až se vrátím do kanceláře. Po návratu nastala chvíle euforie a radosti ze změny prostředí. Už jsem nemusela být ve střehu 24h denně.

Měla jsem velmi příjemné kolegy a kolegyně, všechno se zdálo být tak nějak fajn. Ale mé „vnitřní démony“ stále nebyli poražení, jen na chviličku se stáhli do ústraní, aby o necelé 2 roky později udeřili se vší silou. Koupili jsme si barák, dojížděla jsem hodinu do práce a hodinu zpět, do toho starost o dva živelné kluky, ostatní domácí povinnosti. Manžel pracoval hodně a dlouho, nemohl mi příliš v tom pomoci. Doháněla jsem věci po nocích a spala čím dál míň. A najednou – to přišlo. Panický záchvat. Nezvladatelná úzkost. Celá jsem se třásla, bušilo mi srdce, měla jsem pocit, že jsem zešílela, své tělo jsem nemohla vůbec dostat pod kontrolu. Nevěděla jsem, co mám dělat, jen jsem zavolala do práce, že si beru dovolenou.

A náhle jsem si vzpomněla na jakousi Metodu RUŠ, kterou jsem o několik měsíců dříve „náhodou“ objevila na internetu. Řekla jsem si, že jestli něco mi má pomoct, tak tohle a že jinak už nevím.  Zavolala jsem vybrané terapeutce, a prosila o co nejdřívější termín. Vzala mě hned druhý den. Přijela jsem. Terapie trvala celé 4 hodiny, ale odcházela jsem po ní tak odlehčená, jako kdybych právě shodila nejmíň 10kilo. Po jedné jediné terapii jsem byla zase „normální“! Funkční! Připravená zase být dobrou mámou a manželkou. Byla jsem v úžasu, jak výrazná změna nastala a už tehdy vznikla první myšlenka, že bych se tohle chtěla naučit.

Vzhledem k tomu, že jsem měla těch „vnitřních démonů“ opravdu mnoho, byla jsem na RUŠ terapii ještě několikrát. Nakonec jsme se odhodlala jet na kurzy. Až nakonec po šesti na sebe navazujících (praktických) kurzech a téměř dvou letech intenzivní práce na sobě jsem se stala terapeutkou metody RUŠ. Ale to není to nejdůležitější.

Pro mě nejdůležitější je, že díky RUŠce žiju radostný a naplněný život. Mám krásné a láskyplné vztahy se svými blízkými a „démony“ mých předchozích let jsou trvale poražené.

A pokud budete chtít – můžu stejným způsobem od Vaších problémů pomoci i Vám.